Partnerské a rodinné vztahy osob s vrozeným tělesným postižením
Partnerství je nejdůležitější variantou intimního vztahu, která nás provází celým životem, nejvýznamněji ale v období mezi 20. – 40. rokem života (tj. v tzv. mladé dospělosti). Právě v tomto období je totiž jedinec dostatečně kompetentní proto, aby mohl poskytovat a přijímat lásku, něhu a současně se u něj rozvíjejí rodičovské vlastnosti a city. Ve vztahu k osobám s tělesným postižením však byla tato problematika v českém prostředí dlouhá léta opomíjena a i v současné době je obestřena řadou mýtů.
Tento příspěvek se proto zaměří jednak na významné proměny a charakteristiky období mladé dospělosti, ale především pak na nejrůznější aspekty partnerského vztahu (včetně intimních specifik) u osob s vrozeným tělesným postižením. Věnována bude pozornost také aktuálním a hojně diskutovaným tématům – sexuální asistenci, sexuálním pomůckám, mýtům o partnerství a sexualitě osob s tělesným postižením a samozřejmě i rodičovství a manželství u těchto jedinců. Teoretické poznatky budou doplněny o zjištění, která jsou výsledkem rozhovorů s pěticí mladých dospělých s dětskou mozkovou obrnou anebo spinální svalovou atrofií.